Každý stroj, který vlastníme, má své vlastní jméno. Velorexy zpravidla pojmenováváme dle křestního jméno prvního majitele v TP. Ovšem jsou i vyjímky, kdy mají stroje zcela specifický název, zpravidla dle nějakého charakteristického znaku anebo ještě nemají jméno žádné.
Kristýna / Fanouš / OS-KAR 55 / kostry na ND / Toník /
KRISTÝNA (01)
je náš první týmový stroj. Jedná se o model Velorex
16/250, r.v. 1958. Disponuje slušným motorem, majícím
kompresi "jako kráva" - když kopne při
nedůrazném startování, rve to ruce, jednou dokonce doslova
vyplivl špatné těsnění pod hlavou. Do kopce na čtverku
"trhá" průměrné třiapůly, které už musí
řadit. Hadrák se zúčastnil několika srazů, je po renovaci.
Bohužel jsme se tímto kusem s Velorexy teprve seznamovali, a
proto jsou některá provedení okopírovaná z
třistapadesátky, tudíž jsme se velmi vzdálili originální
podobě. Stroj byl uveden do funkčního stavu a nikoli do
originálního. Mohli bychom ho předělat, ale na to máme jiné
a vhodnější, a proto vše necháme hezky nostalgicky tak, jak
to je. Tento chroust byl přivezen z Hronova u Náchoda 11.10.1997
a jeho majitelem byl jistý Zdeněk Skořepa, který se ho z
finančních důvodů nerozvážně zbavil. Když se později
dozvěděl, že jeho chroust byl v Boskovicích druhý, prý si
rval vlasy. O existenci tříkolky jsme se dočetli v
Annoncích. Majitelem je Tomáš.
GABRIEL se na světlo boží
vyklubal jako druhý. Jedná se o model Velorex 16/350, r.v.
1967. Disponuje špičkovým motorem (druhé místo v závodech
do vrchu Boskovice 1999). Ještě ale potřebuje pořádně
zajet. Prošel celkovou renovací, a to docela z gruntu. O
existenci této tehdy opravdu trosky jsme se doslechli od
jistého Mirka Kosičky dne 16.4.1998. Vrak se nacházel přímo
v Lysicích - tlel alespoň 20 let ve stodole u Vachů.
Současný prezident týmu o něm velmi dobře věděl, ale
jako by tušil nadcházející hadroletí expanzi, zarytě
mlčel. Uvážíme-li, že Vachovi jsou sousedé a navíc
příbuzní, bydlící asi 200 m od naší hadroletí
základny, ještě ten den jsme měli zbytky Velorexu doma a
Laďa se rád musel smířit s tím, že své staré
zkušenosti s motory Jawa bohatě zúročí. My všichni víme,
že ač to tak nepůsobí, ohromně ho to baví. GABRIEL se
velmi zviditelnil na blanenském srazu roku 1999 před
televizní kamerou. Majitelem byl Vladimír Ondra. V červnu 2003
bohužel můj bratranec Ladík stroj prodal do Drnovic a ukončil
tak svoje působení ve Velorex týmu Praha - Lysice.
Další dva stroje jsme pořídili naráz. FANOUŠ (02) je Velorex 16/350, r.v. 1968. V motoru jsou válce bez výbrusu, kostra je natřena křiklavě červenou, jedná se o sedmnáctý model s hydraulickou spojkou. Myslím, že napnout nové solnické plachty, se nám velmi podařilo. Hadrolet se vyznačuje vysokou mírou spolehlivosti, jezdí bez vážných závad, rovněž účinkoval v televizi. Bývá půjčován příležitostným stájovým jezdcům. Majitelem je Tomáš.
OSKAR (03) je
skutečný Oskar s motorem 250 ccm, r.v. 1955. Jedná se o
jeden z prvních kousků již na šestnáctkách kolech s
půlbubny. Nechybí rybiny, chlazení štěrbinami a jiné
zajímavosti, které jsou podrobně popsány v článku o
250-tkách. Radost z jízdy s tímto modelem donedávna kazila
nepříjemná závada s vlivem na zapalování, ale už se
pracuje na jejím trvalém zlikvidování. Celková renovace se
zúročila v Boskovicích (4.místo v soutěži krásy).
Majitelem je Petr.
Oba hadraplány jsme 4.9.1998 vypátrali na skladišti vraků v areálu ZD v Lípě nad Orlicí a o dva dny později koupili. Jejich majitelem byl velice nezodpovědný pan Šeda, který je klidně nechal na dešti a sněhu, aby na nich mohl hlodat zub času. Dozvěděli jsme se o jejich existenci náhodou v restauraci, ve vesničce Javornici.
VELOREX 16/350 (04 a 05) - jedná se pouze o neúplné kostry s nějakými použitelnými díly. První jsme museli vzít spolu se dvěma stroji v Lípě nad Orlicí 4.9. 1998 a vzápětí druhou od kolegy velorexáře Petra Holby z Dolan 12.9.1998. Majiteli jsou Tomáš a Petr.
TONÍK (06) je Velorex 16/350, r.v. 1970. Jedná se o spolehlivý držák, který jede, když je třeba. Občas se trochu víc zahřeje, zatím jsme neodhalili proč. Kostra je natřena načerno, plachty jsou ušité ze šedé koženky. Charakterizují ho atypické zadní lampy a umístění SPZ. Stroj vozí na střeše i dva kajaky, bicykl, ale především svého majitele, který se mu za spolehlivé služby hodlá odvděčit generálkou přední nápravy. O TONÍKOVI jsme se dozvěděli opět z Annonce, majitelem byl jistý řezník z Písnice. Parkoval ho v malé vesnici nedaleko Kolína, odkud jsme ho 8.10.1998 převezli do víru velkoměsta. Majitelem je Pepa.
ORIGINÁLKA 16/250 (07) se nachází ve zcela originálním původním stavu. Veškeré jeho originální provedení a dnes poměrně vzácná technická řešení jsou opět popsány v článku o dvěstěpadesátkách. Vyroben byl v roce 1958. Získali jsme ho šťastnou náhodou, jak jinak než přes Annonce od starší paní věci zcela neznalé, v neděli 30.5.1999. Velorex vlastnil její strýc, který před 11 lety zemřel. Hadrolet stál celou dobu v suché kůlně, my jsme ho po přitažení do garáže, umyli, dali mu benzín a baterku a on normálně chytnul! Nic se neseřizovalo, nic se nečistilo, mimo svíčky. S neznalou paní jsme stanovili zhruba čtvrtinovou cenu ceny skutečné, ovšem k oboustranné spokojenosti. Stroj je pojízdný v původním stavu, celý podzim jezdil, pouze jsme mu vyměnili spojkové lamely, slepené dlouhou nečinností. Dekl na levé straně jsme zaručeně poprvé otevírali my. Tento unikát budí zaslouženou pozornost zasvěcených velorexářů na všech akcích, kde se s ním ukážeme. Majitelé jsou dva - Tomáš a Pepa.
ŽLUŤAS (08) r.v. 1968 je normální hadrák s mechanickou spojkou, typ relativně tuctový. Zakoupen byl ve stádiu započaté renovace, která se zdárně dokončila. Motor je po generálce, kola jsou nové v chrómu a z panelky. Jméno získal díky svým zářivým blatníkům. Přivezli jsme ho z Kyjova 3.10.1999, jeho majitelem byl mladý muž, právě v rozvodovém řízení, čímž zanikl prostor pro jeho koníček. Majitelem je Petr.
ANGLÁN (09) je Velorex 16/350, r.v. 1966 a jako jeden z mála se ovládá z pravé strany. Dovezen byl z Plzně 9.10.1999 rozložený na kusy, ve velmi málo pokročilé renovaci. Je v provozu, jezdí po světě i po tuzemských srazech.Objevili jsme ho v Annoncích, majitelem byl mladý motorkář, kterého asi odradila nesnadnost renovace, a tak ho poslal do světa. Tříkolka byla renovována celkem dvakrát, má za sebou spoustu akcí a cest. Majitelem je Tomáš.
ČTYŘKOLÁK (10) je Velorex 435.0, r.v. 1973. Na svoji renovaci teprve čeká. Chybí mu motor, uvidíme, co mu dáme za hnací agregát a vůbec jak se na něm vyřádíme. Renovace spojená s nějakým netradičním tunningem je naplánována dobu, až nebudeme mít do čeho píchnout :-). Čtyřkolák byl přivezen z České Třebové 23.10.1999. Získali jsme ho od kolegy velorexáře Jirky Fišera. Stroj si na třetiny rozdělili Pepa, Petr a Tomáš.
VALNÍK RŮŽENA (11)
je model Velorex 16/250, r.v. 1957. Tento stroj
je také jedinečný a originální. V roce 1974 byl v Solnici
oficiálně přestavěn na valník. Je vlevo
dole opatřen rybinou, z motoru vyúsťuje spojené koleno,
což už je dnes rarita. Je tu samozřejmě starý brzdový
systém na tři kladky vpředu. Nechybějí ani půlbubny v
16" ráfcích. Jízdní komfort umocňuje možnost jízdy
vzad za pomocí dvojvačky a mechanického přepínače. Duch
padesátých let ještě dokreslují směrové šipky namísto
obvyklých blinkrů. Tento hadrák byl získán od kolegy
Roberta Němce 20.2.2000, který ho přivezl
ze Solnice, kde sloužil jako služební vůz kominíků a jako
popojíždědlo tamního pana faráře. Renovace proběhla
vysokým tempem v létě 2000. Majitelem je Tomáš.
LUDVÍK (12) je
Velorex 16/350, r.v. 1966, řadová mechanika. Byl koupen v
Bělé pod Bezdězem 29. května 2000. Stroj prošel řádnou a
precizní renovací a svého majitele - Eryksona už leckam
dovezl. Je potažen hrubou modrou koženkou, k tomu černé lemy
a šedý interiér. Kostra je natřená černou barvou, kola a
některé drobnosti mají stříbrně ocelový odstín
OS-KAR 55 (13)
NESIM (14) je Velorex
16/350 vyrobený v roce 1970 byl zakoupen v Dolní Lhotě u
Blanska 2. prosince 2000. Majitelem je Honza. Nejprve si ho
pořádně prohlédl (obr. 1), potom přišla na řadu zkušební
jízda (obr. 2) a nakonec si ho hezky naložil a odvezl (obr. 3).
Pak přišel večer a celá pražská část Týmu se sešla na
pyžamovém plese v Probulově, kde jsme Honzíka oficiálně
přijali do Týmu.
obr. 1
obr. 2
obr. 3
15 LAMINÁTOVÝ PROTOTYP jsme přivezli z Jižních Čech 20. dubna 2000. Autor této domácí úpravy musel být jistě velmi šikovný. Celá laminátová úprava dodává stroji zcela originální podobu (podobně jako oběma HOBÁM). Můžeme jen litovat, že byla použita kostra z roku 1951 - 53 (možná i vysoký čumák). Myšlenku na převaření do originálu jsem zavrhl, protože úpravy by byly příliš velké až nereálné. Ze předu to celé vypadá trochu jako Brouk, částečně jako starý Renault 6 a ze zadu to připomíná Fantomasův Citroen DS a částečně ruskou Čajku. Nakonec posuďte sami. (Kliknutím lze každý snímek zvětšit). Nejobtížnější a časově nejnáročnější bude práce s laminátem. Ovšem ve finále, po celkovém sladění designu vnějšku a interiéru by měla vzniknout jedinečná limuzína na podvozku Oskara. Ale to si budeme muset všichni nějakou dobu počkat. Majitelem je Tomáš.
13 VELOREX 16/175, r.v. 1963. Zatím není jasno, kdy se renovace tohoto kusu rozjede.
Další přírůstek jsem získal od kolegy z Velorex týmu Orlík Luďka Brože z Humpolce. Plácli jsme si již v loni v Chotusicích, pod vlastní střechu byl stroj umístěn v sobotu 6. dubna. Stroj má zatím pracovní jméno 14 NEW CRISTYNE ,byl vyroben v roce 1959. Kostra je dobrá, nebouraná. Na snímcích si budeme všímat především jednotlivých originálních provedení. Kliknutím se obrázek zvětší.
obr.1
obr.2
obr.3
Na prvním obrázku můžeme vidět správné oblouky pevné střechy se středovou "páteří" (kolik strojů má poslední část vyřezanou kvůli velkému oknu!) nebo zadní rampu pro typické oválné lampy. Podle děr v palubovce si myslím, že stroj má mít tzv. dvojvačku, která umožňuje couvání. Nad motorem vzadu vlevo se nachází packa pro uchycení velkého klaksonu (ve středu by měl mít nápis PAL). Velmi zajímavá je přítomnost ručního ovládání pedálů. Na snímku č. 2 je vidět, že víčko nádrže má být utopeno pod kapotou, štít pro půlbuben v 16" ráfku a že ve předu nejsou žádné tlumiče, pouze válcová pružiny. Třetí fotka perfektně ukazuje na systém ovládání předních brzd - lanko od kola ke kolu přes tři kladky. Dále je možné si všimnout zarážky bowdenu ručního plynu ve tvaru "A" před plynovým pedálem.
obr.4
obr.5
Na čtvrté fotografii vidíme napínák řetězu (typická a vysoce praktická záležitost strojů 2. poloviny padesátých let), táhlo k zadní brzdě, chyt tlumiče a starší způsob uchycení per jen na přivařené kolečko, nikoli na větší obvyklou pásovinu. Snímek č.5 ukazuje, jak jednoduše se daly využít ruce při brždění a ovládání spojky. Čas renovace není stanoven, každopádně tento stroj bude vypadat jako již vlastněná 250tka v původním stavu, jen bude "jako nový".
Po měsíci nákupního klidu jsme do garáže 9. května přistavili jedinečný exemplář, který prošel zásadními úpravami od šikovného bývalého majitele. Stroj jsme přivezli vcelku, nafoukly se kola, dali jsme do něj baterku a benzín a po rozstrčení se ihned ochotně rozjel, ač před tím asi čtyři roky stál. Dal by se nazvat jako 15 VELOREX 435.0 MINI JEEP - GOLF EDITION. Je skoro tak dlouhý jak široký. Ubráno je vepředu i vzadu, středové partie se sedačkou jsou úplně pryč. Sedí se nad motorem, volantová tyč je zalomená na kloubek. Vůz disponuje jedinečným poloměrem otáčení. Při brždění zadek předbíhá předek, což umožňuje velmi efektní manévry. Spolujezdec při nečekaném brždění padá před vůz. Jakmile to dovolí čas, dojde k nějakým vylepšením a renovačnímu zásahu.
Tomáš Jaroň, květen 2002
S novým členem přibyly i další kusy
S Ivanem jsme se seznámili přes internet. Odpověděl jsem mu na jakýsi dotaz z poradny, pak následovalo několik mejlových výměn. Ukázalo se, že Ivan koupil tříkolku OSKAR 16, vyrobenou v roce 1955. Ivanova snaha brzy jezdit a zároveň postavit stroj do originálu byla velmi silná. Rychle se učil, jezdil s námi na burzy a vůbec vnikal do velorexí problematiky. Pomohli jsme mu s motorem a stroj jsme oblékli. Petr všil dle originálu štěrbiny do zadních boků. Stroj se poprvé objevil v Boskovicích v roce 2001. V tomtéž roce na Lipnici vyhrál Ivanovi titul Renovace roku.
Jako správný velorexář nezůstal Ivan u stroje jednoho. Velmi usilovně se pustil do shánění stroje 16/350. To se v lednu 2002 podařilo, byl jsem s ním kupovat až u Nepomuku. Následovala intenzivní renovace.Opět jsme v Praze dělali motor a oblékáním jsme s Petrem strávili krásný víkend přímo v Hluku, odkud se opravdu špatně odjíždělo. Tento stroj se na srazu objevil poprvé na Lipnici 2002.
A když se narýsovala možnost, pořídil Ivan také 435.0. Stroj je pojízdný, nerenovovaný. Asi s ním bude jezdit Lenka a Simča...
Tomáš Jaroň, červen 2003
Nejstarší klenoty v našem týmu...(11, 23)
...představují dva exempláře vozítek OS-KAR, vyrobené v roce 1953. Starší vlastním já, má výrobní číslo 69 a mladší je Petrův s výrobním číslem 83. Práce na nich je víc jak na kostele a jak dlouho to bude trvat, to ví bůh. Jsou překopány do neoriginálních úprav, některé trubky chybějí. Bude to boj, ale při úzké spolupráci s kolegy z Velorex Teamu Orlík (tam mají dokonce kusy čtyři), to třeba dotáhneme do maximálně originální podoby...
nějaká ta fotografie se také brzy objeví...
Dále je políčeno je na model Oskar 54, které dostat do originálu bude dosti náročné, ale až to bude aktuální přineseme zprávy a dokumentaci jak se to daří.
Tomáš Jaroň, listopad 2003
Díky našim internetovým stránkám mě kontaktoval jistý pan doktor z Brna a nabídl mi Velorex. Jednalo se o model 16/350 z roku 1970, tedy dvoutlumičová hydraulika s dvouramenným volantem. Hadráka zdědil po dědečkovi, který s ním naposled jezdil před pěti léty. Stroj měl být v původním stavu a po několika zásazích prý pojízdný. Dotyčný lékař sice dal inzerát a ozvalo se mu asi patnáct zájemců, ale jeho zaujaly naše stránky natolik, že jej chtěl nejprve nabídnout nám...
Slovo dalo slovo a já vyrazil ve středu 9.6. z Prahy obhlédnout ten "stodolový poklad". V Kolíně ke mně přisedl Petr a vyrazili jsme směr Morava. Vezeme s sebou vše potřebné k rozjetí hadraplánu: akumulátor, pneumatiky, duše, cívku, palivový kohout, brzdová lanka, kapalinu, pumpu, svíčky a další drobnosti. Na místo jsme dorazili někdy před půl osmou. V Pivonicích nás skutečně čekala stodola a v ní nebourané neshnilé vozítko s krásnou dávkou patiny. Vše je původní, bez zásahů, jen na levém okénku je přišroubované jakési zrcátko. Původní světlé plachty nesou trochu známky věku - nejvíce zadní boky a kapota, ale celkově je to velmi zachovalé. Dohustili jsme kola a tříkolku vytlačili ven na světlo boží. Brzdy fungují, kapalina v nádobce také nějaká je a zdá se, že spojkové válečky po létech nečinnosti pracují. Vyndali jsme svíčky a zapojili akumulátor. Benzín teče (nádrž je do poloviny naplněná pět let starým palivem), jiskru máme, dynamo točí. Zasunul jsem bošák. Motor se roztočil a po nějakých pěti šesti sekundách naskočil, jako by se nechumelilo.Neuvěřitelné!! Pan doktor docela zíral, jak jsme za deset minut dali vozítko jeho invalidního dědečka po tak dlouhé době do pohybu. Zkušební jízda jen potvrdila, že to bereme. Před dlouhou noční cestou domů ještě dotahujeme výfuková kolena. Čas 20:30 - odlétáme do Prahy. Za volantem se budeme střídat, uvidíme, jak hadrolet pojede. Po chvíli jízdy v Novém Městě na Moravě bylo třeba odstranit pecku na svíčce. Chudák motor, asi dostal po létech šok z toho, že najednou jede a rozvířil starý karbon v hlavě. Teď už můžu říci, že to byla jediná technická chyba za celých 160 km domů. V Havlíčkově Brodě děláme pauzu na benzince. Tankujeme a střídáme se u volantu. Je třeba vyřešit otázku jak hadráka dostat do Prahy a zároveň zanechat Petra v Kolíně.
Ukázalo se, jací kamarádi jsou velorexáři. Jeden telefonát připravil Erdu o spánek a taky Vlastík už byl skoro v pyžamu, ale neobrátili se k nám zády a vyrazili do Kolína pomoci. Jak by ne, vždyť jsme tým a jde o velorex! Po půlnoci jsme se všichni setkali v Kolíně u Shellu. I přes pokročilou hodinu znovu s kolegy prohlížíme zakoupený klenot. Petr se loučí a za volant usedá Vlasta. Jedeme mu s Erdou v patách.Vlasta je nadšen motorem, nikde neklesnul pod 70km/h. Tříkolka peláší jako drak. Kousek před Prahou zkouší stroj Erda. Také on je nadšen, dokonce prohlásil, že to jede lépe než jeho LUDVÍK. Do Kyjí jsme dorazili někdy kolem půl druhé v noci, čímž jsme tuto náročnou operaci zakončili.
Technický průkaz po prvním majiteli nám říká, že velorex dostane jméno STANDA. Mám k němu, původní OTP, fakturu od Svazu invalidů z 14.7.1970 ve výši 13 320,-Kčs a dodací list ze Solnice.
Další fotografie se nacházejí na stránkách VELOREXY.CZ.
Tomáš Jaroň, červen 2004
Při jedné akci se mně dostal pod ruky pravděpodobně asi jeden z nejstarších dochovaných strojů. Rok výroby lze jen těžce odhadnout, ale údajně tenhle ten kus měl co do činění ještě s dědečkem bratrů Stránských, který v něm brázdil nejednu polní či lesní cestu. Výrobní štítek na zádi stroje napovídá, že se jedná o jeden z možná prvních strojů. Patinová zelená barva snad není k přehlédnutí. Možná palubní deska je již trochu neoriginál. Z obrázků vyplývá , že myšlenka použití čtyř kol byl na světě ještě o něco dříve než-li tříkolové stroje. Přední světlomety malého průměru s možností vložení kahánku popř. svíčky.
Co se týče výkonu tak se udával klasicky v počtu koní a to vždy záleželo na typu spřažení nebo počtu kusů se kterým majitel disponoval. V mnoha případech nebylo výjimkou použití koz. V tomto případě byl přepočet, že jedna koňská síla se rovnala asi třem kozím což vzhledem k váze stroje nečinilo problémy ani při větším stoupání. Maximální rychlost a podobné údaje se již bohužel ze štítku stroje nedochovaly. Co se týče ještě kol, tak zde byla použita technologie dnešních tzv. elektronů. Hranaté čelní sklo spolu s tvarem stroje a použitého materiálu jasně napovídá, že zde máme kus, který udával směr pozdějším typům bratrů Stránských. Tento stroj je v majetku VTP-L.
Ivan Kotačka, květen 2005