|
|
BOSKOVICE 1.-3.5. 1998
BLANSKO 30.8. 1998
OLOMOUC 19.9. 1998
Povídka " Infarktový květen
"
Báseň " Mému Hadroletu
"
Akce podle roků 1998 | 1999 | 2000 | 2001 | 2002 | 2003
| 2004 | 2005 | 2006
| 2007 | 2008 |
2009 | 2010 | 2011 | 2012 |
Na tuto prestižní akci jsme přijeli s čerstvě
poskládanou a oblečenou KRISTÝNOU. Měli jsme s ní najeto
slabých 100 km, což není zrovna mnoho. V pátek 1.máje jsme
se u pořadatelů řádně zaregistrovali. Naše startovní
číslo je 32. Dostáváme program srazu, který řádně
studujeme. Vracíme se na noc do Lysic, KRISTÝNA jede bez
problémů.
V sobotu ráno vyrážíme na start rychlostní časovky Boskovice - Černá Hora. Na startu cítím, že se mi u pedálu uvolnila zarážka na spojkovém lanku. Po startu jsme chytili závory ve Skalici, a tak jsem stihl spojku provizorně opravit. Mnohokrát jsem si říkal, že nesmím jet naplno, protože nemám žádné zkušenosti. Musím přiznat, že jsem se nechal dokonale unést atmosférou a jel jsem, co to šlo. Na státní v kopci se mi podařilo předjet i dvě třistapadesátky.
Z černohorského pivovaru jsme vyrazili na na
orientačně-poznávací závod. Dle pokynů pořadatelů jsme
měli připravený itinerář, jak postupovat k cíli. Myslím,
že úkoly jsme plnili svižně a stále více jsme se
přibližovali k cíli. Osm kilometrů před Boskovicemi jsem
chtěl přeřadit na trojku, ale najednou to nešlo. Zjistili
jsme, že nám vypadl klínek mezi motorem a packou táhla.Ten
naštěstí zůstal v deklíku, a tak ho vracíme zpět a jedeme
dál. Na začátku Boskovic jsme nuceni nasadit střechu,
jelikož se spustil lijavec. V podvečer, po pauze na
boskovickém parkovišti se vracíme domů do Lysic.
|
|
V neděli se do hadroletí metropole sjíždí naši známí a příbuzní. Bude slavností jízda v koloně, přehlídka strojů a vyhlašování výsledků. Skupina sta Velorexů se dává do pohybu. Měřáky emisí ve městě, kdyby tam nějaké byly, by jistě ukazovaly naprosto šílené hodnoty. Za chvíli je náměstí plné. Lidé chodí sem a pak tam, diví se, smějí se, kroutí hlavami, hodnotí a žasnou. Mají také možnost hlasovat v akci Volba velorex-sympaťáka.
Vyhlašují se výsledky. Velmi překvapeni se z úst Ladi Kostíka dozvídáme, že v soutěži elegance se na druhém místě umísťuje stroj číslo 32, tedy MY ! Jdeme na "bednu" , přebíráme ceny, pijeme Rychlé špunty.
Musím říct, že jsme spokojení : - sprint
Boskovice- Č.Hora 54. místo
- orientační
závod
13.místo
- Velorex
sympaťák
2.místo
-
CELKEM
6.- 9. místo ze 100, což je velmi slušné, napoprvé.
Kalich hořkosti jsme si vypili po cestě do Prahy, protože nám přestalo těsnit těsnění pod hlavou a předstih šel do řiti. Také jsme použili lano. ( Je třeba poznamenat, že teď by jsme si s takovou banalitou hravě poradili.)
Tomáš Jaroň, 1999
Na tuto akci jsme s KRISTÝNOU vyrazili za drobného
deště v 9:00 z Lysic. Nápad, jet ještě v holé kostře
GABRIELA s akumulátorem na dva dráty, u strejdy neprošel. Na
náměstí v Blansku stály "už" dva stroje. Sice to
je proti Boskovicím akce poněkud komornějšího rázu, ale
ještě někdo by snad přijet mohl.!
|
|
Dopadlo to dobře, sjelo se devět strojů a trabant Ivoše Fajmana. Udělali jsme dvě projížďky městem a na náměstí každý majitel předvedl do detailů svá řešení na stroji a podobně.
Poté se jelo serpentýnami na Klepačov, kde se v místní restauraci sledovala různá hadroletí videa. Pak se náš mini konvoj pomalu přesunul do Lažánek, kde jsme výtečně poobědvali v místním podniku. (Měl jsem svíčkovou se šesti). Jízda v koloně pokračovala čarokrásným okolím Macochy, až na parkoviště před Balcarkou, odkud jsme se rozjeli do svých domovů.
KRISTÝNU parkujeme v suchu v Černé Hoře, kde ji necháme odpočívat do další akce.
Má-li nějaký nadšenec zájem o sestříhaný akční videozáznam z celého podvětí, může se obrátit na tel: 604 794 027
Tomáš Jaroň, 1999
Do hanácké metropole bylo na jednu říjnovou sobotu
naplánováno hned několik pokusů o rekord v rámci autosalónu
na místním výstavišti. Jistý Jan Froněk, motokrosový to
jezdec se rozhodl, že se pokusí přeskočit co nejvíce
hadroletů v řadě. Akce je pojištěná, benzín proplacen.
Vše organizují bratři Kostíci. V Boskovicích máme sraz v
šest ráno. V konvoji dvanácti strojů jedeme přes Prostějov
do Olomouce. Tam se k nám přidává ještě další skupina
hadroletářů. K našemu potěšení KRISTÝNA jde jako
hodinky.
Skokan si na zahřátí poroučí za nájezdovou rampu postavit nejprve 7 velorexů. Rozjezd. Skok. O.K. Pak si poroučí další tři, ty přeskočí a pak ještě dva - to je dvanáct. I s tímto počtem si poradil. Z Froňkova výrazu z poza helmy je znát, že ještě není konec. Za usilovného povzbuzování ukecaného moderátora s mikrofonem se rozjíždí a letí. Majiteli posledního hadráku se zvyšuje srdeční činnost. Ale vše dobře dopadlo, jen vlaječka na blatníku se zachvěla.
Zde je třeba zmínit další kuriozitu,
kterouž je produkt olomoucké cukrárny Mamka. Tito cukráři
dle papírového modelu z ABC upekli 200 kg těžký dort ve
tvaru Velorexu v poměru 1: 2. Celý víkend jím pak byli krmeni
návštěvníci výstaviště.
|
|
Cesta domů probíhá v poklidu, KRISTÝNA jede jako drak. Za zmínku stojí srážka nižšího Velorexu pick-up našeho pardubického kolegy se srnou. Vše dobře dopadlo, stopy na velorexu takřka žádné, na srně těžko říct, neboť se námi - narozdíl od hadráku - nenechala zrekognozkovat..
Parkujeme v Čéháčku a jak jinak, než že se těšíme na další výjezd.
Tomáš Jaroň, 1999
Na podzim roku 1997 jsem totálně propadl kouzlu malých tříkolových nesmyslů a vše došlo až tak daleko, že jsem se se svým kamarádem Petrem rozhodl Hadráka si opatřit a dát ho pěkně dohromady. To se podařilo a za rozumný peníz jsme pořídili kostru a motor o obsahu 250 ccm.Vše jsme si pěkně naplánovali a byl-li volný víkend pracovali jsme na naší tříkolce ve strejdově dílně od rána do večera. Každopádně jsme chtěli stihnout 2.jarní slet v Boskovicích. Víkend před srazem jsme v noci dokončili plachty a podařilo se nám najet skoro sto "vychytávacích" kilometrů, což není až tak mnoho. I za cenu nevyzkoušeného, čerstvě sestaveného stroje jsme hodlali absolvovat celý program v Boskovicích.Zdá se,že vše funguje,je pátek první máj, všech Hadroletů čas a my jsme vyrazili do Boskovic. Na parkovišti jsem předpokládal maximálně deset vozítek,ale byl jsem mile překvapen, protože už jich tam bylo asi čtyřicet. My jsme obdrželi startovní číslo 32.
V sobotu ráno jsme vyrazili na parkoviště a
čekali na start časovky. Ten se zdržel skoro o hodinu,
neboť na startu se registrovali nové a nové stroje.
Pořadatelé už museli vyrábět namísto plátěných,
papírová čísla.Někteří kolegové stále ladili
stroje.Jedna posádka dokonce ještě měla venku motor. V
okamžiku kdy jsem popojížděl na start časovky do Černé
Hory, se mi povolila zarážka spojkového lanka, a tak jsem
musel alespoň do cíle časovky zapomenout na spojkový pedál.
Naštěstí jsem za pomoci automatu a pomalého pouštění páky
dojdel do cíle.V cíli, na dvoře černohorského pivovaru, jsem
si lanko opravil.Pak jsme vyrazili na orientační časovku.
Získali jsme plný počet bodů za razítka i za odpovědi.
Náš stroj šlapal nečekaně dobře, až jsem tomu věřit
nechtěl.A když jsme na předposledním úseku potkali i
Bloudivého hadráčka, od kterého jsme získali razítko v
hodnotě osmi bodů, začínal jsem věřit, že bez problémů
dorazíme do cíle v Boskovicích.To jsem se ale
přepočítal!Za Kunštátem jsem jel v pohodě na čtverku,
ale když jsem potřeboval dát trojku, páka se jen volně
hýbala a nic. Zastavili jsme a začali zkoumat příčinu. Byl
to vypadený klínek, který fixuje táhlo řadící páky u
motoru.Naštěstí ho Petr objevil zapadený ve víku. Závada
byla odstraněna během chvilky.Už jsme se ani nezdržovali
nasazováním řemenice k chlazení a pokračovali jsme
odkrytou plachtou. Za vydatného deště na posledních třech
kilometrech jsme projeli cílem. Poměrně unaveni po
celodenním ježdění, jsme bez problémů usnuli.
V neděli jsme se oblékli do stylového oblečení,
nedbale si přehodili bílé šály kolem krku a začali se
těšit na slavnostní defilé na náměstí. Kdyby nějaký
ekolog umístil do Boskovic měřák emisí, zhrozil by se. Sto
nastartovaných dvoutaktních motorů se nutně muselo
projevit. Naše fára zabrala téměř celé náměstí. Lidé
chodili, filmovali,fotili a podivovali se kdečemu. Nastává
volba Velorex sympaťáka. Ani mě ani Petra vůbec nenapadlo,
že by jsme mohli pomýšlet na nějaké lepší umístění.
Nedbale až laxně jsme poslouchali vyhlašování.Když se z
megafonu ozvalo, že jako druhý se umístil stroj s číslem
32, zalapal jsem po dechu. Ani nevím, kudy jsem došel na
stupně vítězů. Podobné pocity měl i Petr.Opojeni
úspěchem jsme ani moc nepochybovali, že cesta do Prahy se
nějak zvládne. Ovšem i tady platí:jednou jsi dole,jednou
nahoře...
Naplánovali jsme si přesně cestu přes Českomoravskou vysočinu. Tento itinerář jsem předložil taťkovi,který hodlal po mých stopách vyrazit přibližně o tři hodiny později. Náš Velouš šlapal bez nejmenší chyby skoro dvacet kilometrů, když jsme zjistili, že nám spadl řemen od chlazení. Nacvičenými grify a hmaty jsme během deseti minut měli opraveno. Celých dalších šedesát kilometrů nás nepotkalo nic nepříjemného. Pak ale hadraplán udělal hep, hep a zastavil, aniž mi bychom chtěli. Po chvilce jsme odhalili příčinu. Ucpaný benzínový filtr. Jelikož jsme neměli další,nezbylo, než ho odoperovat z palivové hadice. Benzín tekl, a tak jsme mohli jet dál. Zrovna když jsme se bavili,jak se nám daří vychytávat chybyčky, které se dříve nebo později vloudit musí, Velorex najednou ztratil tah frkal a střílel a jindy bezvadný volnoběh byl ten tam.Byli jsme právě v Čáslavi. Aby jsme to neměli tak příjemné, začalo hustě pršet.
Zaparkoval jsem na chodník a začali
jsme zjišťovat,co se stalo. Objevili jsme trochu ucpanou
trysku v karburátoru.Nic.Motor šel stále špatně. Pak Petr
zjistil, že máme v horní části ulomenou svíčku. Začal
jsem věřit,že to je právě příčina špatného chodu.
Samozřejmě, že jsem nenašel jinou, i když jsem si ji
chystal s sebou. V tuto chvíli mě dojel taťka. Celý mokrý
jsem nasedl a jeli jsme k benzince pro svíčku. Po výměně
se ukázalo, že ani takto jasná záležitost není pravou
příčinou. Zničeně jsme svěsili ramena. Pršet
nepřestávalo, spíše naopak. Vytáhli jsme lano a za chvíli
si to Hadrák pálil padesátkou bez motoru vpřed.Smířil
jsem se s faktem, že vše budu odhalovat až hezky v suchu a
teple naší garáže. Když ale přestalo pršet, dojeli jsme
kolegu velorexáře, kterého jsem znal. Naznačil jsem taťkovi
i druhému Hadroletu, aby zastavili. Jindra ,který už do
Velorexů nějaký ten pátek dělá, se bez velkého
pobízení ponořil do srdce celého hadroletího
organizmu.Objevil rozhozený předstih, a to o dost. Stržený
šroub u nastavování také nebyl bez viny.Po chvíli
seřizování se podařilo nastartovat a Splašené trubky
skutečně uháněly vpřed. Odpojil jsem lano a s tátou za
zády jsem pokračoval na Prahu. Ne dlouho. Po dvaceti
kilometrech se zase potvora šprajcnul. Byl jsem unaven, tma na
krku, vytáhli jsme znovu lano. Do Prahy jsme si to dofrčeli
ve čtvrt na jedenáct. Byli jsme odhodláni příští týden
koupit součástky do zapalování a vše pěkně opravit.
Pozitivní zážitky z dopoledního úspěchu přece jen
převažovaly. Zaparkovali jsme u nás v domě na Žižkově na
dvorku pod střechou. Je tam útulno a pěkně čisto, vždyť
dům je čerstvě opraven.
V úterý jsem navštívil Mototechnu a těšil se na
středu, jak dám do stroje nové součástky. Cesty osudu jsou
však nevyzpytatelné. Když jsem se ve středu odpoledne chystal
na dvorek ke svému tříkolovému oblíbenci, ozvala se
strašná rána. Stalo se něco, co bych nečekal ani v
nejhorším snu.Zřejmě vinou špatné technologie se přímo
na chudáčka malýho zřítil strop i s izolací. Nešťastný
a rozčílený jsem ho vyhrabal a skoro vynesl ven z rumiště.
Na první pohled jsem viděl odřený blatník,potrhanou
střechu,natrženou přední kapotu a pravý zadní
bok.Správce domu cítil se mnou a naprosto nekompromisně
řekl,že nové plachty dostanu proplacené. Nedá se nic
dělat, Solnici objednáme poškozené plachty a vyměníme je.
Budeme mít alespoň dva dny co na práci. Jedno je jisté -
zítra bychom se v soutěži o Velorex sympaťáka nechytli.
FRČÍM SI TO LETEM
SVĚTEM,
SÁM, JEN SE SVÝM HADROLETEM
KRAJINA SE KOLEM VLNÍ,
MOTOR SVOJI PRÁCI PLNÍ
TROCHA PLYNU,PEDÁL SPOJKY,
NEMOHU SE DOČKAT TROJKY
HADRÁK NENÍ
ŽÁDNÁ HERKA,
DO KOPCE SE CHYTÁ ČTVERKA
OSTRÁ TOČKA
HOLA,HOLA,
POSTAVÍM TĚ NA DVĚ KOLA
A KDYŽ SJEDU ZE
SILNICE,
ZAVOLÁM SI DO SOLNICE
NOVÁ
PLACHTA,ŠRÁMY ZATŘÍT,
K HEZOUNŮM ZAS BUDEŠ PATŘIT
Tomáš Jaroň 11.4. 1999
Akce podle roků 1998 | 1999 | 2000 | 2001 | 2002 | 2003 | 2004 | 2005 | 2006 | 2007 | 2008 | 2009 | 2010 | 2011 | 2012 |
