|
|
BOSKOVICE 30.4.-2.5. 1999
BLANSKO 29.8. 1999
ROŽMITÁL POD TŘEMŠÍNEM 17.-
19.9. 1999
Akce podle roků 1998 | 1999 | 2000 | 2001 | 2002 | 2003
| 2004 | 2005 | 2006
| 2007 | 2008 |
2009 | 2010 | 2011 | 2012 |
Blíží se konec dubna. Naše čerstvě dokončené
stroje FANOUŠ, GABRIEL, OSKAR a TONÍK prochází fází
posledního dolaďování před tím, než vyrazí na
celostátní prestižní akci, která se již potřetí koná v
hadroletí metropoli Boskovicích.
Laďa již od úterý nevychází z dílny, jelikož se ke svému miláčkovi dříve nedostal a chce mít na víkend všechno v richtiku. Všichni věříme, že se to podaří a tým tak bude kompletní.
Já s Petrem jsme si naše stroje přivezli z Řeporyjí do garáže na Žižkov už ve čtvrtek, Pepa parkuje na Zahradním Městě.
V pátek před třetí hodinou odpolední přijíždí
ke mě na Žižkov Pepa s Álou a společně jedeme vyzvednout
Petra do práce, kde už má svůj stroj připraven ke startu na
Moravu.
|
|
Prahu bychom chtěli opustit co nejrychleji, ale nedaří se to. Je to ucpaný, v Úvalech je bouračka, jedeme asi 15 km krokem. Po šesté hodině zastavujeme v supermarketu v Kolíně, kde si nakupujeme jídlo na víkend. Místní občané nevěří, když si velké nákupní koše vezeme až k našim velorexům a začínáme je nakládat buřty, chlebem a salámem.
Doposud jedeme bez potíží, neboť povolené výfukové koleno a bublinu před karburátorem nepovažujeme za poruchu. Ještě v Kolíně ale začal OSKAR popšoukávat a nakonec přestal zcela táhnout. Ponořujeme se do zapalování a zjišťujeme, že se povolil šroubek u odtrhu. Tento problém záhy odstraňujeme, pro jistotu seřizujeme celý předstih. Tento šroubeček jsme pak byli nuceni dotahovat ještě třikrát, než jsme dorazili do Lysic. Jinak stroje šlapou výtečně, ale i tak se do Boskovic na registraci dostáváme až před třiadvacátou hodinou. Fasujeme leták s pokyny a startovní čísla. I když nám odřekl stájový jezdec pro KRISTÝNU Pavel Pravda, věřím, že se tento náš první hadrák alespoň v neděli na sraz podívá, a tak i jí beru startovní číslo. Ubytováváme se na Cimrovce a docela rychle usínáme v očekávání zajímavého zítřka.
Sobotní ráno probíhá ve znamení ladění strojů. Nejvíce se mi líbí strýc Laďa. Jakoby o dvacet let omládl. Chvíli pod hadrákem leží, tu ho zase obíhá, montuje, šroubuje a utahuje s vysokým nasazením. Zmiňovaný problém s oskarovým odtrhem řešíme přidáním pérovky a je po závadě.
Těsně před polednem vyráží náš konvoj z Lysic směr Boskovice. Na programu je závod do vrchu. Velmi příhodné podmínky skýtá úsek do Újezda u Boskovic plný vraceček a strmého stoupání. Dříve se zde jezdily závody do vrchu i s opravdovými auty. Ve frontě na start je dobrá nálada, strýc Laďa poskytuje rozhovor tisku. Můžeme vidět například tzv. "holandský start" , to jest ostrý plyn s akčně puštěnou spojkou takovým způsobem, že řetěz opustí zuby na rozetě a pilot takového velouše má po startu. Stroje startují za sebou v intervalu dvou minut. Jako na potvoru se přímo na startovní čáře udělala FANOUŠOVI zase bublina a já musím odložit start o dvě minuty. Petr vyráží první, potom já, pak Pepa a poslední strejda. Všichni jsme kopec zdolali bez závad. Z údajů v cíli se zdá, že GABRIEL má výrazně lepší čas než FANOUŠ a TONÍK.
Po závodech vyráží GABRIEL k domovu a my ostatní
ještě jedeme nasávat atmosféru do Boskovic na parkoviště.
Tam mám tu čest povykládat si s konstruktérem Velorexu¨panem
Mojmírem Stránským. Při cestě domů se OSKAROVI zlomila
páčka od táhla řazení co je na tisícihranu u motoru. Pepa
bere Petra na lano a jedou pomalu do Lysic, já se vracím do
Boskovic, abych se poptal po této součástce. Neuspěl jsem a
po příjezdu do Lysic se dozvídám, že Pepovi najela do
křižovatky Felicie a když ostřeji přibrzdil, nepatrně se do
něj opřel o trochu hůře brzdící OSKAR. Až do večera jsme
s drobnými pausami ladili stroje na nedělní defilé. Strejda
samozřejmě páčku řazení zavařil a zase bylo po problému.
|
|
V neděli ráno jsme přesvědčili strejdu Honzu, aby se ujal pilotování KRISTÝNY. S problémy se to nakonec podařilo. A v kompletním konvoji čtyř Velorexů a jednoho Oskara jsme se opět vydali k Boskovicím. Parkoviště je nacpáno k prasknutí. Dozvídáme se, že zatím se objevilo 129 strojů. Motory burácí, hadráci se chystají na průjezd městem. Boskovice se v tuto chvíli zcela dostaly pod vliv malých tříkolových nesmyslů. Vracíme se na parkoviště, na řadu přijde vyhlašování výsledků.
Příjemným překvapením je strýcovo umístění v závodech do vrchu. Laďové se se svým novým GABRIELEM umístili na 2. místě!! Za bouřlivého potlesku, který jsme vyvinuli jdou naši na bednu. FANOUŠ s TONÍKEM se pohybují kolem třicáté příčky. V eleganci je Petrův OSKAR na pěkném 4. místě, bronz mu unikl o jediný hlas!
Je poslední srpnová neděle. Stejně jako loni se ráno chystáme na sraz do Blanska, který již po osmé pořádá Ivoš Fajman. Očekává se větší účast než loni, neboť se dostaví někteří účastníci v sobotu skončeného velorex čundru. Jediné co nám nehraje do noty, je poměrně vytrvalý déšť. Ani to nevypadá, že se to během dne probere.
Náš Velorex tým není ve stoprocentním složení. Prezident týmu Vladimír Ondra dal podle očekávání přednost myslivecké schůzi. Ovšem Ladík jede jako Petrův spolujezdec v GABRIELOVI. Já pilotuji FANOUŠE a jako spolujezdci se mě střídají Renča a Honzík Chloupkovi. Pepa se z Prahy nedopravil, takže tentokrát necháme KRISTÝNU odpočívat v Černé Hoře.
Je 8:45. Startujeme stroje, do chodu je třeba ihned
uvést stěrače (ty se do návratu domů takřka nezastavily).
Vzhledem k počasí jsme se rozhodli vyměnit hladké sliky za
"Schumacherovy zmijáky" , aby jsme zlepšili
odvádění vody přilnavost strojů k vozovce.
|
|
Chvíli po deváté dorážíme na náměstí do Blanska. Už tu několik strojů je, včetně modelu Hoba 1, který pilotuje starší pán z Brna. Přijíždí Ivoš. Všechno je v pořádku, nemá trabanta ale svého povodňového obojživelníka. Přijíždí další stroje. Vyrovnáváme se přímo na náměstí před bankou. I přes neslábnoucí déšť se účastníci vydávají představovat své miláčky ostatním. Za zmínku stojí model 16/350, který má motor chlazený vodou, vepředu je instalován chladič ze škodovky, vozidlo disponuje termostatem z Yamahy.
Kolem desáté se objevuje červený Volkswagen Vento, ve kterém přijíždí konstruktér Velorexu pan Mojmír Stránský s chotí. Pod nedalekou stříškou si s námi povídá o hadroletí historii a odpovídá na naše otázky.
Poté se všech 21 strojů dává do pohybu a v koloně projíždíme Blanskem. Lidí na ulici mnoho není, stále vydatně prší. Po malé pause na náměstí se kolona přesouvá na kousek za Blansko na Skalní mlýn, kde se pohybuje spousta výletníků, včetně cizinců. Jako obvykle naše stroje budí zaslouženou pozornost. Odtud se již jede na oběd do restaurace do Ráječka.
Celou akci s námi absolvují reportéři z České
televize. S režisérem Kotlářem máme po obědě dohodnutý
rozhovor. Chce si také s hadrákem udělat nějaké akční
záběry. Zdá se, že FANOUŠ s GABRIELEM ještě budou
slavné televizní hvězdy. Kousek za Ráječkem se začíná
filmovat. Stáváme se herci. Odepínáme plachty,
odmontováváme dveře, sundáváme kola. Rejža je velmi
spokojen.
Po natáčení jedeme za ostatními na Klepačov do hospody,
kde se nejprve bude konat dražba součástek na Velorex a pak
se budou promítat videa z uskutečněných hadroletích
podniků. Po produkci se navzájem loučíme a pomalu razíme k
domovům.
Naše stroje šlapou bez nejmenších problémů. Jen
GABRIELOVI bylo třeba doladit lanko spojky a bude potřebovat
nové lanko nakopávání. Oba stroje prověřil déšť.
Nepromokavost je vyhovující, jen oba potřebují bezbarvým
silikonem upravit dolní rohy pod okenním těsněním, protože
tudy voda kape posádce na kolena.
Večer v Událostech se poměrně výrazně objevujeme s
oběma hadrolety. Na obrazovce bychom se ještě měli objevit v
pořadu Tady a teď a nebo ve Faktech. Co dodat závěrem. Sraz
se až na počasí velmi vydařil, s příznivci tří kol se
těšíme na setkání na některém z dalších srazů.
Hadroletům zdar !
Tomáš Jaroň, 2.9. 1999
V pátek 17. září se scházíme u Petra před domem. Do akce vyráží TONÍK a samozřejmě FANOUŠ. Svoji srazovou premiéru bude mít naše poslední, zatím bezejmenná dvěstěpadesátka. Je třeba ji řádně prověřit, pilotovat bude Petr. Lysická část týmu zůstává doma, protože prezidentovi se zdálo, že je to příliš kilometrů, i když Ladík a GABRIEL měli jiný názor.
Nás čeká přibližně 100 km
cesty. Vzhledem k pátečnímu provozu volíme variantu
menších komunikací. Stroje zatím šlapou dobře. Přes
Hrnčíře, Vestec a jiné vísky klesáme k Vltavě. V Davli
dvěapůla udělala z ničeho nic "ééé" a konec.
Zdá se, že nemá jiskru. Kabel k fajfce je troch volný,
cívka je tam původní, a proto měníme komplet díly cívka
- kabel - fajfka. Ještě to není ono. Zdá se, že ještě
občas kostří dekl na zapalování, protože když se
povolí, jiskra je super. Dekl je třeba napevno stáhnout
šroubem. Řešíme to jednoduše: mezi karter a dekl
implantujeme nadvakrát přelomené dřívko od nanuku a je po
závadě!
Pokračujeme vpřed, stroje šlapou, jak mají. Další problém nastává až v Příbrami. Nikoli technického rázu, nýbrž orientačního. Značení na Rožmitál je všelijaké, hlavně se tam nachází složitá objížďka. Kroužíme Příbramí, už podruhé jedeme kolem rozestavěného cirkusu. Máme podezření, že to celé připravil Robert, abychom měli složitější příjezd. Asi po půlhodině bloudění jsme konečně trefili výpadovku na Rožmitál.
Dvěstěpadesátka jede mezi TONÍKEM a FANOUŠEM, aby nemusela svítit, jelikož nedobíjí. Petr je proto vybaven dvěma akumulátory, k dispozici má 150 Ah, což by mu mělo stačit.
V Rožmitále problémy nejsou, cestu do rekreačního střediska Kymevo jsme v pohodě našli. Tam je již velmi živo, posádky se sjíždí z celé republiky, je tu hadroletář z Německa. Dostáváme startovní čísla, ubytováváme se v chatkách. Start noční etapy je plánován na 21:30. Tento časový rozvrh se ale nepodařilo dodržet, neboť Robert musel celou trasu sám projet, aby vše nahotovo připravil.
Délka noční etapy je něco přes 40 km. Na startu dostáváme papír, na němž jsou namalovány křižovatky nebo orientační body společně s příslušným kilometrem, kde se toto místo nalézá. My máme výhodu, protože si na našich palubních počítačích můžeme vynulovat denní vzdálenost. Po trase se mají nalézat fosforeskující světýlka, u kterých jsou vždy kódy, které mají vcelku dát nějaký smysl. Asi v polovině je třeba absolovovat střelbu na osvětlený terč. Náš tým doráží zpět do tábora v 0:15. Některé stroje dorážely až kolem jedné.
Já s Petrm jsme ještě foukli do Rožmitálu, kde se nám podařilo sehnat pár lahváčů na žízeň. Zdá se mi, že baterka ve FANOUŠOVI poněkud zkomírá, vypadá to na nedostatečné dobíjení. Když jsme se vrátili, vidíme, že už dojel Laďa Kostík z Boskovic a kluci Staňkovui z Blanska. Po cestě prý měli trochu problémy, ale jsou tu. Do tří do rána ještě diskutovala skupinka hadroletářů kolem presidenta Šustra, a to poměrně živě.
V sobotu po ránu ještě někteří dolaďují stroje,
asi od desíti se startuje denní etapa. Značení cesty je na
stejném principu jako včera, po cestě je třeba se řádně
rozhlížet, protože se musí hledat místa s razítky,
odpovídat na mnohdy nelehké otázky a na kontrolních
stanovištích je třeba ukázat schopnost odhadu, pevné ruky a
různé jiné znalosti.
|
|
Stroje šlapou dobře. Dvěstěpadesátce jsme na trase prohodili baterku a trochu doladili kontakty v eletrice. FANOUŠ taky trochu zablbnul, když z ničeho nic nešel nahodit. Příčinou bylo haprující dobíjení, včera ještě doražené noční etapou. Baterka prostě vyplivla. Dali jsme ji do TONÍKA, který s ní "na žduch blafnul" a začal ji tudíž pomalu dobíjet, zatímco FANOUŠ zahájil pomalé vysávání baterie z TONÍKA. Je třeba seřídit dobíjení na relé, již jsem domluven s machrem v tomto oboru, Jirkou Šárou.
Denní orientační etapu končíme něco před půl osmou. Večer se sedí u ohýnku, opékáme buřty, debatujeme nejen na hadroletí téma s ostatními kolegy velorexáři, trochu je znát únava z celodenního ježdění. Kolem půlnoci již spíme.
Je neděle ráno, budou se vyhlašovat výsledky. Naše stroje se umístily na 10., 11. a 15. místě. Klání se zúčastnilo 46 velorexů, celkem se jich na srazu během víkendu objevilo 53, což je velmi slušná účast. Hodnocení zakončil předseda velorex clubu Láďa Šustr poděkováním Robertovi Němcovi za perfektně připravený, po stánce náplně zajímavý a dobře zorganizovaný sraz. Pak se posádky začaly zvolna vydávat na cestu domů. My se po cestě stavujeme u Pepy v Záhořanech na oběd a kolem čtvrté jsme dorazili do Prahy.
A jako obvykle na závěr: sraz se povedl, počasí bylo také příjemné. S přáteli tří kol se těším zase někdy na shledanou.
Tomáš Jaroň, 4.11. 1999
